Lodě měly konopné plachty, lana i těsnění. Látky z konopných vláken byly trvanlivé a odolné. Převážná část světové produkce papíru byla do poloviny 19. století z konopí. Semena sloužila jako krmivo pro domácí zvířata i jako výživná potravina pro lidi. Ze semen vylisovaný olej byl hojně používán v kuchyni i kosmeticky a ze všech olejů do lamp vydával nejjasnější světlo. Válka mezi Ameriikou a Velkou Británií v roce 1812 se vedla převážně kvůli přístupu k ruskému konopí a v Austrálii pomohlo konopné semeno přežít dva hladomory. Ještě v první polovině 20. století se konopný průmysl rozvíjel a vzkvétal a například Henry Ford vyrobil 100% rostlinné auto na konopný pohon.

V první polovině minulého století, kdy civilizované obyvatelstvo začalo v hojné míře využívat omamných a psychedelických prostředků spíše pro zábavu, byla postupně státními systémy regulována a omezována možnost pěstování, zpracovávání a distribuce nejen konopných drog. Federální vláda USA pak aplikovala intenzivní, několik desítek let trvající mediální masáž, která vedla k démonizaci konopné rostliny natolik, že v jistém období nebyla pěstována ani pro hospodářské využití. I přes opakované snahy odborných týmů (psychologové, lékaři, učitelé) prokazovat jeho neškodnost a prospěšnost, konopí zmizelo z lékáren a jeho široké léčivé využití z povědomí lidí.

Jak jsou rostliny konopí opravdu staré, můžeme jen odhadovat. Nálezy konopných semen a vláken v archeologických vykopávkách jsou staré kolem 10 000 let, ale je velmi pravděpodobné, že konopí zde rostlo a bylo lidmi využíváno i předtím. Původní rostliny pravděpodobně pocházejí z oblasti střední Asie (dnešní Kazachstán), odkud byly s putováním lidské rasy postupně rozšířeny po celém světě. Záznamy o využívání konopí jako léku, případně jako omamného prostředku jsou k nalezení ve všech možných kulturách po celém světě.

Čínská bylinná léčba („Ma“)

Z Číny pochází nejstarší známý seznam farmakologických přípravků, který obsahoval soupis 365 léčiv získaných z minerálů, rostlin a zvířat. Pochází z 3. tisíciletí př. n. l. a konopí je zde doporučováno proti malárii, zácpě, revmatickým bolestem, roztržitosti a ženským poruchám. Je zde také zmíněn jeho ženský princip Jin, působící v samičích rostlinách, které jsou k léčbě vhodnější. Nosnou myšlenkou čínského lékařství je pojetí člověka jako nedílné součásti přírody. Přednostně se využívá přirozených léčivých účinků metod, jako je akupunktura, fytoterapie, masáže a jiné zásahy rukou. Konopí v rámci tohoto přístupu k léčení zastává pozici preventivního prostředku, tonika, afrodiziaka a terapeutického léku. Jeho postavení v čínské medicíně je velmi pevné. Pod různými názvy jako Hou-ma-ren, Ma-jen nebo Ta-ma je uváděno ve všech oficiálních lékařských naukách.

Z hospodářského hlediska bylo konopí od začátku čínské civilizace využíváno na výrobu provazů, sítí a textílií, a zhruba před 2000 lety zde byl z konopných stonků vyroben první papír lidstva. Pro svou odolnost a trvanlivost se začal užívat více než papyrus. Dnešní dřevitý papír se pak rozšířeně využívá až od poloviny 19. století.

Ve starých textech je popisován také šamansko – magický způsob využití konopí. Psychoaktivní květy sloužily hlavně jako kouzlo lásky nebo orákulum pro I-ťing a zdřevnatělé stonky konopí se používaly k vyřezávání kouzelných hůlek, kterými se při rituálech poklepávala postel nemocného. Jsou vyobrazeny jako žezlo, okolo kterého se vine had.

Ayurvédské lékařství („Vijaya“)

V Indii má užívání konopných drog velmi dlouhou tradici, která přetrvává až do současnosti. V nejstarších Védách (posvátné texty vytvořené národem Árjů po příchodu na území Indie přibližně kolem roku 2000 př. n. l.) je konopí zmiňováno jako jedna z pěti hlavních posvátných bylin, včleněných do samých základů hinduistického náboženství. Psychoaktivní účinky konopí (často požívané i společně s opiem a durmanem) naplňují především roli kosmického prostředníka. Konopí nazývané „Vijaya – Vítěz“ je rostlinou Šivy a jako takové je spojeno s erotikou, askezí a léčením. Tantrikům slouží jako euforizační afrodiziakum, asketům jako prostředek koncentrace a meditace. Šamani jej používali při svých extatických tancích a lékaři k léčbě mnoha nemocí. Působení konopí je popisováno jako „mírumilovné opojení“. V textu Raja Valabha ze 17. století se praví: „Bohové dali člověku konopí ze soucitu, aby tak také dosáhli osvícení, ztratili strach a uchovali si sexuální žádostivost.“

Současní indičtí lékaři mají dvojí vzdělání – západní medicínu a Ayurvédské lékařství, které se vyučuje na univerzitě. Konopí je zde využíváno ve formě čtyř základních produktů:

Charas – pryskyřice setřená rukama ze samičích květů, srovnatelná s konopným výtažkem (cca 60 % omamných látek),

Ganja – čerstvé nebo usušené samičí květy, tedy jiným slovem „Marihuana“ (cca 15–25 % omamných látek),

Bhang – směs listů a menších květů (cca 10 % omamných látek),

Semena – bez omamných látek.

Tyto čtyři produkty jsou užívány v čerstvé nebo sušené formě, jako pasta nebo rozdrcený prášek. Případně se míchají s jinými léčivými přísadami a jsou dávány přímo na rány, jsou vyvářeny v čajových směsích nebo sypány do rozpuštěného másla Ghee. Využití je velmi široké: neurologická onemocnění, akutní a chronické průjmy, malárie, cholera, žloutenka, tetanus, černý kašel, revmatismus, kašel, astma, anémie, bolesti, migrény, impotence, alkoholismus, bolesti očí, poruchy zažívání, spánku a menstruace. Charas se užívá také při akutní mánii, bláznovství nebo tuposti. A například pro odstranění lupů a blech z hlavy je doporučeno vtírat do vlasů čerstvou šťávu z listů.

Konopí u faraónů („Šmšmt“)

Egyptské lékařství bylo ve své době známé a proslulé daleko za hranicemi země a velkou měrou ovlivnilo i antické lékařství. Nejdůležitějšími zdroji egyptského léčitelství byly papyry, kde ovšem byla jména léčivých přípravků dlouho těžko rozluštitelná. Poté, co byly nalezeny zbytky konopí na mumii Ramsese II., bylo potvrzeno rituální využívání konopí a mohlo být také identifikováno egyptské slovo „Šmšmt“ jako konopí. Z lékařských nápisů v pyramidách vyplývá mnohostranné využití konopí ve formě olejů, mastí a výluhů. Použití konopné pryskyřice (hašiše) jako kuřiva je pro Egypt datováno do12. století př. n. l. Bylo užíváno za účelem meditace, zvýšení inteligence a vytvoření mystických vizí.

Tibet („Myan Rtsi Spras“)

Tibetské lékařství pochází z původního šamanského náboženství (víra Bönů) a raných tantrických učení. Současné tibetské lékařství je známé a uznávané díky svým metodám po celém světě. Nabízí dokonce zajímavou metodu léčení AIDS. Tibetsko-lámaistické léčení je praktikováno v Tibetu, Nepálu, Bhútánu, Číně, Indii, Ladakhu, Sikkimu, Darjeelingu, Mongolsku a ve Švýcarsku.

Odpradávna je součástí tibetské farmakologie i konopí. Zmínky o něm nalezneme ve „Čtyřech tantrách“ a v lékařských svitkových obrazech (thangka), kde je vyobrazeno ve dvou formách. Jedna rostlina je označována jako „Myan Rtsi Spras“ (konopí) a druhá má přídomek „podřadné konopí z Tibetu“. Z toho jasně vyplývá, že více je ceněno konopí dovážené, a to hlavně konopí indické.

V tibetské farmakologii má konopí přesnou definici: „Je chuti hořké, horké v energii, ucpávající, lehké, působí proti nadýmání, mírní Kapha (sliz), uvolňuje Pitta (žluč). Způsobuje pocit radosti opojení a podněcuje trávení. Osobu činí řečnou.“

Konopí je předepisováno především u onemocnění nervových, nemocí trávicích orgánů, dýchacích cest, kůže a genitálií. Seznam nemocí, které konopí léčí, zahrnuje revmatismus, kousnutí zvířetem, uštknutí štírem, zanícení, lepru, křeče, průjem, choleru, rýmu, kašel a mnoho dalších. Jako lidový prostředek je konopí používáno k uvolnění, pije se jako afrodisiakum, nebo se kouří. Konopí se kouří také pro zvýšení výkonu při vysokohorských túrách, pro překonání závratí a vysokohorské nemoci.

Konopí je pro Tibeťany posvátnou rostlinou, která je často pěstována při klášterech. V lámaistické tradici se říká, že Buddha se během šesti asketických let před osvícením živil výhradně jedním konopným semenem denně. Klášterní knihy byly již od převzetí buddhismu tištěny na konopném papíře.

Kanabis v západní Evropě

Na území západní Evropy bylo konopí přineseno někdy v 8. stol. př. n. l. výbojnými Skythy a bylo postupně rozšířeno po celém území. S rozmachem Římské říše od začátku letopočtu se začalo konopí široce využívat hlavně hospodářsky. Jeho technické, oděvní a lékařské využití je dokladováno mnoha písemnými i hmotnými důkazy, ale o užívání konopných drog takové důkazy víceméně neexistují. Antická tradice, která přetrvávala i ve středověku v podobě z latiny překládaných spisů a herbářů, udržovala především racionální pohled na využití konopných rostlin. Do poloviny dvacátého století bylo v lékárnách možné sehnat tinktury z indického konopí, používané hlavně jako prostředek na úlevu od zánětů, bolestí, astmatu, nespavosti a menstruačních potíží.

Věda a výzkum

Všestranné léčivé účinky, které byly v mnoha kulturách světa známy po tisíciletí, byly začátkem 20. století díky pokročilé technologii zkoumány a objevovány na molekulární úrovni. Účinné látky, které se nacházejí v lepkavé pryskyřici, bylo dlouho těžké vyextrahovat a definovat. První byly ve 40. letech objeveny a popsány molekuly kanabinolu, kanabidiolu a kanabidiolové kyseliny. Později, v roce 1964, byla izolována a přesně popsána struktura psychotropní molekuly delta-9-tetrahydrokanabinolu. Tento objev je připisován vědcům z Hebrejské university v Jeruzalémě, profesoru Mechoulamovi a profesoru Gaonimu. V roce 1988 byly objeveny a popsány kanabinoidní receptory v buňkách mozku a těla, na které se tyto látky váží (doktor Devane ze St. Luis University). Předpokládalo se, že vzhledem k rozsahu a specializaci kanabinoidních receptorů se v lidském organismu budou nacházet látky podobné těm v konopí. První endogenní kanabinoid byl objeven v roce 1992 opět týmem vědců z Hebrejské univerzity (v této době zde již také působil vědec českého původu, Doc. RNDr. Ondřej Lumír Hanuš, DrSc., který se zde výzkumem konopné medicíny zabývá do dneška). Tato látka byla nazvána Anandamid (ze sanskrtského slova „Ananda“ = „vnitřní štěstí“), protože její účinek na receptorech v mozku vyvolává pocity spokojenosti a blaženosti, které známe například při pozorování krásného západu slunce. V dnešní době je objeveno a popsáno několik různých typů receptorů a také několik endogenních kanabinoidů, a vědecké týmy po celém světě dále zkoumají jejich vzájemné působení a účinky.

Konopí v české vědě

Průkopníkem léčby konopím v tehdejším Československu byl profesor Jan Kabelík z ýzkumného ústavu léčivých rostlin ve Velkých Losinách, významný český lékař a vědec, který se zabýval antibakteriálním účinkem vyšších rostlin. Společně s profesorem Zdeňkem Krejčím a profesorem Františkem Šantavým z Palackého University v Olomouci narazili na výrazné antibiotické a anestetické účinky rostlin indického konopí a úspěšně je testovali v řadě klinických oborů (ORL, stomatologie, gynekologie, dermatologie a další).

Závěry svého výzkumu s ohromujícími výsledky představili na vědecké konferenci v roce 1954 a následně publikovali v monografii Konopí jako lék. Rostlinu nazývali antibiotikem 21. století. Profesor Krejčí společně s profesorem Šantavým v roce 1955, jako první na světě, izolovali a popsali kyselinu kanabidiolovou, ale výsledky své práce publikovali pouze česky v aktech lékařské fakulty. Jejich objev nebyl světem zaznamenán a místo nich jsou dnes citováni Schulz a Haffner, kteří publikovali tuto kyselinu až v roce 1958. Podobná situace nastala, když profesor Šantavý nejprve izoloval a v roce 1964 uvedl správnou absolutní konfiguraci Kanabidiolu a delta-9-tetrahydrokanabidiolu, v témže roce, kdy strukturu THC objevili profesoři Gaoni a Meschoulam z Israele, kteří jeho absolutní konfiguraci ovšem určili až o tři roky později.

Prohibice konopí

I přes tisíciletou zkušenost potvrzenou vědeckými objevy, se kupodivu povedlo, že je dnes tato neškodná rostlina většinou států zakázána a jeji používání přísně trestáno, někde dokonce i smrtí. K pochopení této situace se musíme vrátit na začátek minulého století do Spojených států amerických. V této době zde bylo konopí hojně využíváno hospodářsky a od druhé poloviny 19. století byl Cannabis zařazen do oficiálního Lékopisu Spojených států. Preparáty ve formě tinktur, extraktů a pastilek byly k dostání nejen v lékárnách, ale i v obyčejných drogeriích.

Důležitý zlom nastal v roce 1917, kdy byl George W. Schlichtenovi vydán patent na tzv. dekortikátor. Toto zařízení významně vylepšovalo možnosti zpracování konopí. Díky němu se ze stonků dalo snadno získat jemné vlákno na výrobu příze, a současně i dostatek kvalitního a levného materiálu pro výrobu papíru. To se však nelíbilo majiteli dřevařského a papírenského průmyslu W. R. Hearstovi, který byl v té době kapitalistickým magnátem číslo jedna, vlastnil obrovské výměry lesů, tři desítky novin, skoro dvě desítky časopisů a několik rádií a filmových společností. Dalším koncernem, kterému by využívání dekortikátoru významě snížilo přijmy, byla chemická a farmaceutická firma DuPont. V té době zaváděla do praxe nově objevené nylonové vlákno a také vlastnila patent na přeměnu dřevní hmoty v novinový papír a vyráběla k tomu potřebné chemikálie, které ve velkém odebíral Hearst. Hearst a DuPont se proto rozhodli společně eliminovat finanční hrozbu, kterou pro ně konopí a dekortikátor představovali. Velký význam měly kontakty magnáta Lammota DuPonta, které vedly k tehdejšímu ministrovi financí W. Melonovi a hlavně k Harry Jacob Anslingerovi, v té době zvolenému komisaři nově vzniklého Federálního úřadu pro narkotika. Anslingerův úřad, který byl odpovědný za regulaci obchodu s omamnými látkami, odstartoval komplexní protimarihuanovou kampaň v Hearstových médiích, zákonodárných komorách a na jakémkoliv fóru, kde mohl získat podporu veřejnosti k prosazení svých cílů. V této době ovlivňovala americkou společnost prudérní protestanská morálka, která odsuzovala vše, co mohlo degradovat jedince a vést k úpadku rodiny i celé společnosti. Byla zde tedy snaha eliminovat různé formy zla, jako například prostituci, gamblerství, alkohol nebo jiné omamné látky. Také je důležité připomenout, že třicátá léta byla dobou celosvětové hospodářské krize a běžní Američané se báli o své jistoty. Strach z nové, neznámé a hrozivé látky zachvátil nejprve státy na jihozápadě, kde žily desetitisíce mexických imigrantů. Ti kouřili konopí jako součást své kultury a označovali ho výrazem „Marihuana“, který byl zneužit pro lživou kampaň. Anslinger si byl dobře vědom, že brojit proti „konopi“, se kterým mají zemědělci, lékárníci, lékaři a veřejnost dlouholetou zkušenost, by mohlo úspěch celé akce ohrozit. V dubnu 1937 byl federální sněmovně předložen návrh nového zákona o zdanění marihuany, který definoval povinnosti obchodníků s konopím registrovat se a platit roční daň. Většina poslanců a senátorů měla o konopí jen minimální vědomosti, takže bez větších otázek přijímala názory „protidrogových expertů vládních úřadů“, které vyznamně podporovalo veřejné mínění a tisk. Zákon tedy prošel přes obě komory a jejich výbory neobyčejně snadno a už v srpnu 1937 prezident podepsal nový zákon – „Marihuana tax act“. Držení marihuany trestné nebylo, ale zákon zavedl daň z obratu: registrované osoby platily jeden dolar za unci a osoby neregistrované sto dolarů za unci. Horní hranice trestů za jakékoliv porušení zákona činila dva tisíce dolarů pokuty, nebo trest odnětí svobody s horní hranicí pěti let. Povinnost registrace, platby zvláštní daně a vedení evidence pro všechny pěstitele, obchodníky a lékaře ve 46 ze 48 států Unie, pochopitelně vedly k zásadnímu útlumu v pěstování a využívání konopi. V době druhé světové války, která zabránila dovozu konopí ze zahraničí, a hrozil tak nedostatek konopné suroviny k výrobě výstroje pro americkou armádu, vydalo americké ministerstvo zemědělství propagační film „Hemp for Victory“ (Konopím k vítězství). Vládou financovaná agentura Válečné konopářství (War hemp industries) rozdala konopné semeno, doprovodné instrukce a speciální licence 20 tisícům farmářů, kteří se smluvně zavázali osít tisice hektarů půdy americkeho Středozápadu. Po válce se vlastenecká plodina, která přinesla Americe vítězství, opět změnila v démona. Neúnavný Harry Ansliger si v 50. letech vymohl vymazání termínu Cannabis z Národního lékopisu a oficiálního seznamu léčiv a po odchodu z oddělení pro narkotika do důchodu stanul v čele americké delegace při jednáních Organizace spojených národů, aby s drogami bojoval i na mezinárodní půdě. Na zasedáních Komise OSN pro omamné látky usiloval nejdříve o zahrnutí konopí do seznamu kontrolovaných látek a v roce 1954 vznesl požadavek i na jeho absolutní mezinárodní zákaz. Se způsobem regulace nakonec souhlasila většina členských států s výjimkou Indie. Sedm let poté, přesně 10. 3. 1961, podepsalo 60 členských států OSN Jednotnou úmluvu a konopí se tak zařadilo k celosvětově zakázaným drogám. Čas ukázal, že tento zákaz nás všechny stál už příliš mnoho energie. Nejde jen o peníze, ale i vykácené lesy, zbytečně uvězněné lidi po celém světě, rozvoj černého trhu, nárůst kriminality a nespočet zmařených životů. Proto je nyní úkolem každého z nás šířit pravdu tak, aby léčivé konopí mohlo svobodně růst na každé zahrádce.